Příběh pařížské makronky

Ti, kteří návštěvu francouzské metropole zatím plánují, si makronku mohou představit jako pusinku, vyrobenou z vaječného bílku a cukru, slepenou máslovou náplní či džemem. Ostatně název pochází z italského slova makarone pro sněhovou pusinku. Velmi známou značkou těchto laskomin je dnes Ladurée. Ale to bychom předbíhali. Pojďme si povědět něco o historii této slavné laskominy.

Příběh paříské makronky...

Roku 1862 si v ulici Royale ve čtvrti Madeleine otevřel pekařství Louis Ernest Ladurée. Ten nechal interiér svého podniku vyzdobit ohromnými freskami dle vzoru Sixtinské kaple. Protože pekařství produkovalo kvalitní výrobky, mohlo se těšit ze stálé klientely. Pak ale obchod vyhořel. Louis Ernest Ladurée nezoufal, naopak se rozhodl pekařství obnovit a rozšířit sortiment o nové pamlsky. Úspěch na sebe nenechal dlouho čekat. 

Příběh makronek se začal odvíjet až ve 20. letech 20. století, kdy Paříž zachvátila touha po zábavě. Především ženy, které do té doby seděly doma a staraly se o domácnost, zatoužily po společenském životě. Manželka majitele pekařství, Jeanne Souchard Ladurée, si ihned uvědomila příležitost a nechala k podniku přistavět ještě lokál, sloužící jako kavárna. Vznikl tak jeden z prvních čajových salonů města, kam se okamžitě začala hrnout smetánka ze širokého okolí. Ženy zde mohly ve vší počestnosti trávit svůj čas. O něco později přibyla v nabídce čajovny novinka – makronka – dvě laskonky slepené čokoládovým krémem. Byla to cukrovinka oblíbená, ale zdaleka nedosahovala takové popularity jako dnes.

jak makronka ke slávě přišla...

V 90. letech 20. století přišel na scénu Nicolas Holder. Pocházel z bohaté rodiny, která stála za vznikem např. pekáren Paul. Nicolas kavárnu Ladurée koupil a rozhodl se založit její propagaci na drobné dobrotě jménem makronka. Nejprve spolu se svými kuchaři připravil daleko více variant cukrovinky pomocí různých náplní, poté si otevřel nový čajový salón na Champs-Elysées. O pár let později se mu povedl husarský kousek. Na levém břehu řeky Seiny zakoupil legendární obchod, který patříval Madeleine Castaing, slavné návrhářce interiérů 20. století. Její krámek vypadal jako byt a hosté byli nadšení z pocitu, že nakukují do soukromí samotné Madeleine. Nicolas Holder tak získal nejen prestižní obchodní adresu, ale zároveň něco daleko cennějšího – příběh. Nechal objekt restaurovat v původním duchu a rozhodl se prezentovat makronky jako luxusní zboží. Prodával je v krásných krabičkách, jak je to ostatně k vidění dodnes. 

Ladurée dnes existuje nejen ve Francii, můžete je potkat také v Japonsku, Itálii, Švýcarsku, USA či v Saúdské Arábii.

Novodobý film o královně Marii Antoinettě, ve kterém se režisérka Sofia Coppola rozhodla použít jako jednu z rekvizit právě makronku, je již poslední třešničkou na dortu o legendě s názvem makrónka. A ač není pravdivý, dělá makronce skvělou reklamu!

Přijeďte ji ochutnat i Vy!

Případně si makronku zkuste udělat doma podle našeho receptu.

Cestomilka Jitka