Skrytá zákoutí pařížské čtvrti Montmartre

Amélie z Montmatru, poslední z mlýnů a Zeď zamilovaných

Montmartre v minulosti proslul větrnými mlýny. Dnes už se zde nachází pouze dva. Jeden najdete na ulici Rue des Abbesses. Je ukrytý v kopci mezi stromy a dnes již slouží pouze jako vzpomínka. Ulice Rue des Abbesses je široká pěší zóna posetá jednou restaurací vedle druhé. Všechny restaurace mají své zahrádky vysunuté do ulice a i když není zrovna teplé počasí, stolečky jsou plně obsazeny. Pokud Vás tedy přepadl hlad, pak zaujměte místo, nechte si zapnout ohřívač vzduchu a objednejte si některou z pařížských specialit, třeba kohouta na víně. Posilněné Vás již kopec na vrchol Montmartru nepřemůže!

Na konci ulice Rue des Abbesses se nachází malé náměstíčko, kde často najdete umělce předvádět své umění. Někteří zde tančí, jiní hrají na hudební nástroj nebo zpívají a lidé z okolních kaváren tak mají o zábavu postaráno. Za vidění zde stojí hned několik zajímavostí. Například cihlový kostel svatého Petra, který sloužil dělníkům a je na něm jako umělecký prvek užita litina. Určitě si prohlédněte také původní vchod do metra od Hectora Guimarda, moc se jich v takovémto stavu v Paříži nedochovalo. A ještě jedna zajímavost! V přilehlém parčíků se každodenně dívají desítky návštěvníků na jednu zeď a jak o závod se fotografují. Jde o Zeď Miluji Tě, kde je ve všech světových jazycích napsán právě onen projev zamilovanosti. Nezapomeňte si to najít také v češtině! 🙂

Cestomilka

Katka

Pojeďte se mnou do Paříže

Zobrazit zájezd

Příběh domu Bateau Lavoir a umělců Montmartru

A opět nás čeká stoupání! Tentokrát nejprudší úsek a proplétání se úzkými uličkami. Ještě několik schodů a jste na náměstí u domu s názvem Bateau Lavoir – „Prádelní loď“. Dům byl rozdělen do malých pokojů a jejich vstupy na chodbu připomínaly loď (Bateau). A protože zde byl jen jediný přívod vody, dostal dům ironickou přezdívku prádelna (Lavoir). Právě zde se na počátku 20. století zrodil kubismus. Pablo Picasso v místním pronajatém ateliéru namaloval první kubistický obraz známý jako Avignonské slečny. Ateliéry zde však měli i další věhlasní umělci jako Henri Matisse, Jean Cocteau, Gertrude Steinová, ad.

Na malém náměstí před Bateau Lavoir stojí jedna z dochovaných Wallacových fontán. Jde o veřejný vodovod vybudovaný po celé Paříži ve druhé polovině 19. století, kdy město řešilo vážný problém s pitnou vodou. Fontány byly rozesety po celé Paříži a byly určeny všem vrstvám obyvatel. Toto náměstí se také objevilo ve francouzském filmu Drž hubu s Gérardem Depardieu a Jeanem Reno. Vzpomínáte si? Velmi často zde můžete potkat hudebníky a zaposlouchat se do jejich hudebního vystoupení.

Mlýn Moulin de la Galette, Dalida a Jean Marais

A opět vzhůru do kopce. Všimněte si zdejší architektury. Malé domečky s ještě menšími okýnky jsou v přímém rozporu s monumentální architekturou centra Paříže. Přímo před vámi vám ale do očí zasvítí bílá vila obehnaná nepropustnou zdí. Na ní si povšimněte malé pamětní desky. Upozorňuje, že v domě určitou dobu žila slavná francouzská šansoniérka Dalida.

Projdete úzkou myší dírou a přímo před vámi uvidíte výjev jako z obrazu malíře Henri de Toulouse-Lautreca. Dochovaný mlýn Moulin de la Galette, ve kterém byl v 19. století malý kabaret, slouží dnes jako vyhlášená restaurace. Příběh tohoto mlýna je ovšem děsivý.

Kousek opodál spatříte Muže procházejícího zdí. Pokud jste pozorní, všimnete si jména u nohy sochy. Ano, opravdu se nemýlíte! Sochu vytvořil slavný herec Jean Marais podle hlavního hrdiny stejnojmenné povídky z pera spisovatele Marcela Aymé. A proč má tak zlatou ruku? To Vám řekne každý kolemjdoucí Francouz.