3 nejkrásnější zámky Francie

Château de Fontainebleau, pravý domov králů

Kapetovci, pánové z Valois, Bourboni, Bonapartové či Orléani. Osudy členů všech těchto mocných francouzských dynastií se pojí s jedním místem, Fontainebleau. Právě mezi zdmi tohoto nádherného zámku po celých osm staletí prožívala špička francouzské šlechty všechny příběhy o slastech a strastech života v neuvěřitelném přepychu, ale také nebezpečí. Nyní tyto příběhy zámek vypráví i vám.

Cestomilka

Petra

Pojeďte se mnou na nejkrásnější zámek Francie

Zobrazit zájezd

Nádvoří zámku Fontainebleau s dvou ramenným schodištěm

Jsou to příběhy vskutku zajímavé. A že jich je. První zmínka o zámku se datuje až do roku 1137, kdy na francouzský trůn dosedl Ludvík VII. Než se svěží renesanční vítr prohnal chodbami tohoto zámku, byl Fontainebleau spíše jen opevněnou tvrzí s přilehlým klášterem a nemocnicí. Právě v té době se do práce dali všichni ti velcí italští umělci. Vykřesali první estetickou jiskru při přestavbě zámku, výrazně jej rozšířili, vznikly také rozsáhlé zahrady, kterými se může pyšnit do dnes.

Od první poloviny 16. století, kdy se z jiskry stal architektonický plamen a František I. Francouzský označil Fontainebleau za svůj domov, začal jej využívat či jen navštěvovat nespočet znějících jmen. Sám Napoleon I., který zámku vdechnul novou duši poté, co na něj dosáhly spáry revoluce, o něm mluvil jako o pravém domově králů. Kdybychom ale měli psát o tom, kdo všechno zde poprvé spatřil světlo světa, kdo se zde před zraky Boha sezdal, kul pikle proti republice nebo trénoval tenis, asi bychom vás uspali. O tom vám určitě ráda povypráví vaše průvodkyně.

Zámek Fontainebleau

Všechen ten čas a ta jména se nesporně zapsala do současné podoby tohoto majestátního zámku. Můžete tak vidět v přímém přenosu, jak se zámek čas od času měnil. Prvky středověké, renesanční, novověké či prvorepublikové na vás vykukují na každém kroku při vaší procházce v příjemných zámeckých zahradách. Atmosféru luxusu ucítíte na každém kroku. Je až nepředstavitelné, jak honosný život musela tehdejší šlechta vést. A to je teprve začátek. Zámek Fontainebleau nabízí stovky neuvěřitelně zachovalých pokojů, budoárů, galerií a apartmánů včetně dobového nábytku, nástěnných maleb, soch, fresek a jiných impozantních děl. Zmíníme například postel Marie Antoinetty nebo trůn Napoleona I. Jejich prohlídku stoprocentně doporučujeme. Interiéry vskutku nádherné!

Interiér zámku

V roce 2014 navíc došlo k znovuotevření divadla, jež tento zámek hostí. Ano, zámek má vlastní divadlo z 19. století. To je teprve něco, co musíte vidět. V konečném hodnocení zámek Fontainebleau je opravdu jedinečným místem, kde snadno ve vší té kráse ztratíte pojem o čase, kde snadno strávíte celý den při procházkách. Ať už v zahradách o 130 hektarech, okolo vodních nádrží a kanálů, nebo uvnitř při pohledu na všechen ten luxus.

Ano, tento zámek skutečně patří mezi nejkrásnější ve Francii. Netěší se však takové turistické pozornosti jako například Versailles. Bude tak i pro vás mnohem více dostupnější.

Château Vaux-le-Vicomte, pýcha a pád

Barokní perla Vaux le Vicomte ze 17. století jednoznačně patří mezi nejkrásnější zámky ve Francii. Jedinečný je však i v mnoha jiných ohledech!

Zahrady zámku Vaux le Vicomte

Například tím, za jakých dramatických okolností vlastně vznikl. U zrodu zámku Vaux le Vicomte stála významná osobnost francouzských dějin, o které jste již možná slyšeli. Byl to Nicolas Fouquet. Ach ano, tento velice inteligentní, snaživý, ale i rozmarný, prohnaný a hýřivý prokurátor, ministr financí, podřízený slavného kardinála Mazarina. Byl to právě Fouquet, který koupil malý zámeček nedaleko města Melunu a pozval architekte Louise Le Vau, malíře Charlese Le Brun a zahradního architekta André Le Notre. Tato svatá trojice ztvárnila všechny až fantaskní představy Fouqueta a vytvořila ono impozantní architektonické dílo, jímž zámek Vaux bezpochyby byl a je.

Zámek Vaux-le-Vicomte

Před svou smrtí kardinál Mazarin doporučil králi Ludvíku XIV. za správce královské pokladny Jeana-Baptistu Colberta. Zpochybnil tak práci našeho dobrého Fouqueta, který se postu ujal s vervou mu vlastní. Mazarin totiž dobře věděl, že žák dávno předčil svého mistra. Fouquet si až příliš často pletl královskou kasu s kasu svou a rozhazoval, rozhazoval lépe než kdysi samotný Mazarin. Král Slunce v té době měl však jiné starosti. Zatahat za provázky tak musel sám Colbert. Ten na to šel chytře. Znal velkou pýchu Ludvíkovu, stejně jako znal touhu se předvádět, kterou oplýval Fouquet. Když pak náš ministr financí pozval krále na banket do svého nového úžasného sídla, Ludvík užasl. A taky záviděl! Skvělá příležitost k tomu, aby Colbert nechal důkazy o podvodech Fouqueta vyplavat na povrch a navrhl králi, že Fouqueta více nepotřebují. Myslíte, že to vyšlo? O pár týdnů později byl náš již nebohý Fouquet zatčen a doživotně uvězněn kapitánem královské stráže d’Artagnanem. Ludvík pak nechal zabavit všechno to, co se dalo ze zámku naházet na kočár a odvézt.

A to včetně pomerančovníků ze zahrad. Krásně si tak mohl vybavit svůj zámek ve Versailles, jenž po vzoru Vaux le Vicomte nechal postavit.

Interiér zámku

Deset let trvalo madam Fouquetové, než dala zámek zase dohromady. Po smrti nejstaršího syna v roce 1705, se jej však definitivně vzdala, prodala jej. Následovala tři staletí, kdy zámek střídavě chátral, byl renovován a využíván novými a novými majiteli. Nyní zámek mají v rukou potomci obchodníka Alfreda Sommiera, Patrice a Cristina de Vogüé.

Právě díky této rodině je zámek v provozu a v opravdu skvělém stavu. Krom nádherných zahrad a skvostné barokní architektury z vnější strany oceníte i stálé expozice v interiéru nebo slavné muzeum kočárů. V zámku je také zřízen obchod se suvenýry, který je považován za nejlíbeznější v celé Francii. Užít si výtečnou francouzskou kuchyni jako šlechtici a šlechtičny můžete v dobové restauraci.

Ve Vaux le Vicomte stačí jen na chvíli zavřít oči a rázem můžete znova být v dobách velkých vzestupů a pádů všech králů, kardinálů a mušketýrů. Stačí jen chtít.

Château de Versailles, chlouba Francie

Naši procházku po trojici nejkrásnějších francouzských zámků završíme velkolepě. Grandiózní, ikonický, ale i relativně mladý je zámek Versailles. Určitě jste o něm slyšeli. Ale víte o něm vše?

Kdyby v raných letech své vlády měl Král Slunce kouzelné zrcadlo a zeptal se: „Zrcadlo, zrcadlo, který zámek v zemi zdejší je ze všech nejpompéznější?“ dostalo by se mu jasné odpovědi. Vaux le Vicomte. Sídlo „nějakého“ ministra financí, nikoliv samotného panovníka Ludvíka XIV. To by mohlo jednoho rozmarného, pyšného krále rozhodně namíchnout, že?

Zahrady ve Versailles

Historie nám vypráví příběh, který se od této pohádkové představy příliš neliší. U zrodu sídla ve Versailles skutečně stála pýcha a závist krále slunce. Ten za žádnou cenu nemohl dopustit, aby nejpřepychovějším francouzským zámkem byl právě Fouquetův nedávno dokončený Vaux le Vicomte, a nikoliv dílo z králových peněz, královy hlavy. To byl hlavní důvod, proč Ludvík XIV. hned po svém nástupu na trůn v roce 1661 začal rozšiřovat lovecký zámeček nedaleko vesničky kousek od Paříže. Že mermomocí chtěl překonat zámek ve Vaux svědčí i skutečnosti, že stejně jako Fouquet, i Ludvík si pozval tu stejnou svatou trojici umělců, kteří měli ze zámku obyčejného udělat dílo neobyčejné. Slavní Louis Le Vau, Charles Le Brun a André Le Notre se nesporně zasadili o současnou podobu zámku. Aby toho nebylo málo, po pádu ministra Fouqueta král kompletně jeho zámek vybrakoval a vše si dovezl do svého vzkvétajícího sídla. To byl však jen začátek, ve skutečnosti trvalo bezmála třicet let, než byl Ludvík XIV. se zámkem vskutku spokojen. Hýření, ohňostroje a zahradní slavnosti mohly propuknout v plné parádě.

Ohňostroj ve Versailles

Že se jednalo o majestát svědčí i fakt, že na něm pracovalo přes třicet tisíc dělníků. Personál, který se dennodenně staral o blaho krále a jeho milovaných, čítal něco okolo dvaceti tisíc poddaných. A na provoz zámku ročně padla neuvěřitelná celá čtvrtina rozpočtu francouzského království!

S úmrtím Krále Slunce však historie Versailles rozhodně neskončila. Jen došlo k menšímu intermezzu, když si Ludvík XV. za své dočasné sídlo zvolil v letech 1715-1722 Paříž. Do Versailles se však vrátil, aby z něj znovu udělal právoplatnou residenci špičky francouzský šlechty. V roce 1783 bylo honosné sídlo využito k podepsání versaillského míru, který ukončil americký boj za nezávislost a dal vzniknout Spojeným státům americkým. Dalších šest let zámek pod taktovkou Marie Antoinetty jen zářil v neustálých slavnostech a radovánkách. Ach, kéž by mohly zdi mluvit.

Galerie ve Versailles

Rok 1789 znamenal zlom nejen pro Versailles, ale i celou Francii. Zámek postihl stejný osud, jako většinu dalších šlechtických sídel v kraji. Ruka velké francouzské revoluce dala i Versailles pocítit svou moc. Interiéry byly rozebrány, rozkradeny, budovy byly využívány, nicméně chátraly stejně jako zahrady. Za záchranu se v budoucnu přičinili hlavně Napoleon I. a Ludvík XVIII. Po červnové revoluci roku 1830 to byl Ludvík Filip Orleánský, který zachránil Versailles před definitivním zbouráním. A v roce 1920 to byla zase Versailles, kde se rozhodlo i o osudu našeho státu po konci první světové války.

A dál? Dál už je ten příběh i na vás. Versailles vás ve svých opulentních interiérech s neuvěřitelnými sbírkami a v rozsáhlých zahradách přivítá s náručí otevřenou. A vy byste jej neměli dlouho nechat čekat. Až tedy navštívíte romantickou Paříž, nezapomeňte ani na Versailles. Jsme si jisti, že si ten půlden uvnitř něj a v jeho okolí určitě užijete, ať už jste fanoušky umění a historie, nebo jen milujete takový ten krok za krokem nezapomenutelnými místy.

Cestomilka

Petra

Cestomilka Petra o Versailles

"Jen kousek za rušnou Paříží se můžete ponořit do poklidné atmosféry královského sídla Versailles a užít si den podle svého. Versailles není jen zámek ,ale také rozlehlé zahrady a město s rušnou tržnicí. Po prohlídce zámku a procházce nádhernými zahradami za zvuku barokní hudby zaskočte do tržnice pro inspiraci a posilněte se například typickou slanou palačinkou v Crêperie du Marché."