Klenot Vatikánu: Sixtinská kaple a Michelangelovy fresky

Zázrak s názvem Sixtinská kaple

Sixtinská kaple, italsky Cappella Sistina, je součástí Apoštolského paláce ve Vatikánu. Je jedním z nejvýznamnějších uměleckých děl renesance a jednou z nejnavštěvovanějších sakrálních staveb na světě. Nechal ji postavit papež Sixtus IV. v 15. století a stala se proslulou díky Michelangelovým freskám. V jejích prostorách se ke zvláštním jednáním schází sbor kardinálů a vrcholem takového setkání je pak tzv. konkláve, tedy volba papeže.

Exteriér Sixtiské kaple

Cestomilka

Ivanka

Objevte se mnou interiéry Sixtinské kaple

Zobrazit zájezd

Stop kaple zdobí Michelangelovy fresky

Michelangelo byl jedním z největších umělců italské renesance a ač víc sochař než malíř, jeho práce oslovila i samotného papeže. Mezi umělcova nejslavnější životní díla patří strop Sixtinské kaple, který mu zabral čtyři roky a výmalba oltářní stěny s tématem Posledního soudu, na které pracoval sedm let. Další Michelangelovy fresky byste našli i ve vatikánské kapli Cappella Paolina. Malby zde zobrazují scény ze života svatého Petra, včetně jeho ukřižování a vyproštění z vězení andělem. Michelangelovy fresky ve Vatikánu jsou dnes považovány za jedny z největších uměleckých děl v lidské historii a každoročně přitahují miliony návštěvníků.

Jaká byla Michelangelova umělecká technika?

Michelangelo pro výzdobu Sixtinské kaple použil metodu, která v Itálii dosáhla svého vrcholu. Šlo o fresky, tedy nástěnné malby zhotovené na vlhké omítce. I jejich samotný název pochází z italského al fresco neboli „na čerstvo“. Šlo o technicky náročnou práci. Nános minerálních pigmentů smíchaných s vodou se nanášel do ještě vlhké omítky tak, aby se barvy vsákly do podkladu a usychaly společně s ním. To znamená, že malíř musel pracovat rychle a pokud možno přesně, protože opravy již nebylo možné dělat nebo jen omezeně.

Fresky na stropě zobrazují devět scén z knihy Genesis: Stvoření nebe a země, Stvoření Adama, Stvoření Evy z Adamova žebra, Prvotní hřích Adama a Evy, Vyhnání z ráje, Noemova oběť, Potopa, Noemova archa a Smrt.

Adam a Eva, vyhnání z ráje

Michaelangelův Poslední soud

Slavnou fresku Posledního soudu namaloval Michelangelo na oltářní stěnu až 20 let poté, co dokončil strop Sixtinské kaple. Měl vyplnit celou plochu stěny a přemalovat zde již existující Peruginovy fresky. Dílo zabírá plochu téměř 165 metrů čtverečních a je na ní zachyceno 390 postav. Pracoval na ni sám skoro sedm let, bez pomocníků a je považována za umělecké a ideové vyvrcholení jeho malby.

Na fresce jsou patrné dvě skupiny postav. Andělé vznášející se na oblacích a hlásající příchod soudného dne. Nad nimi stojí ve svatozáři Kristus jako přísný soudce nad životem a smrtí. Není však zobrazen tradičně, připomíná spíše antického hrdinu. S nelítostnou tváří a v hrozivém gestu zvedá ruku, aby předvolal lidstvo na potrestání nebo pro Boží odměnu. Po Kristově pravici stoupají k nebesům blahoslavení, zatímco na druhé straně padají hříšníci do hlubin věčného zatracení. Zde se jich ujímá převozník Charon a převáží je přes řeku Styx k vládci posmrtné říše Hádovi. Přesně do prostoru za hlavním oltářem kaple Michelangelo umístil temný vchod do podsvětí.

Poslední soud

Vydáte-li se na návštěvu Říma, určitě nevynechejte návštěvu Vatikánských muzeí, jejichž součástí Sixtinská kaple je. Určitě nebudete litovat. Fresky po dlouhém restaurování dostaly úplně novou svěží barvu a vy si budete připadat jako by je Michelangelo právě dokončil.