Katedrála Notre-Dame, chrám Matky Boží v Paříži

Vzestupy a pády

Ani největší a pravděpodobně ani nejkrásnější. Ale rozhodně nejznámější a v současnosti nejobdivovanější francouzskou katedrálu nechal roku 1163 na největším ostrově řeky Seiny Île-de-France vystavět biskup Maurice de Sully. A to na základech křesťanské baziliky, která zase svého času vyrostla z kořenů starořímského chrámu. Reinkarnace svátosti, dalo by se říci. Její mecenáš se dokončení stavby nedožil, stejně jako se jí nedožilo dalších pár jeho následovníků. Stejně jako tomu bylo u ostatních katedrál, i tato se stavěla po generace a definitivně dokončena byla po takřka neuvěřitelných 182 letech. To se psal rok 1345, u vlády byl Filip z Valois a země již 8 let byla ve válce s Anglií, která měla trvat 100 let. Aspoň tak se jí totiž říkalo.

Cestomilka

Katka

Pojeďte se mnou do Paříže

Zobrazit zájezd

Chrám Notre-Dame

Chrám Notre-Dame v Paříži opakovaně zažíval vzestupy a pády. Korunována zde byla například Marie Stuartovna, a právě zde došlo prostřednictvím římsko-katolické církve k posmrtnému očištění jména slavné Johanky z Arku. Od roku 1455 už tedy jedině světice Johanka, nikoliv kacířka a buřička. I mocná ruka Velké francouzské revoluce dosáhla na “Naši dámu”. Ačkoliv se v té době stala místem ateistického kultu rozumu, který měl nahradit náboženství, paradoxně byla revolucionáři vyrabována a poničena. Vrcholem se pro Notre-Dame stala korunovace Napoleona Bonaparte na císaře roku 1804. Jeden by čekal, že katedrálu s tak bohatou minulostí v samém centru Paříže nemůže potkat osud opomíjené či chátrající stavby. Omyl. Po pádu Napoleonova impéria upadla Notre-Dame v zapomnění. Lid měl dokonce v plánu její takřka posvátný kámen použít na stavbu dalšího z mostů přes řeku Seinu. Přesně v tu dobu se však do hry dostal náš známý spisovatel Victor Hugo.

Chrliče

Victor Hugo do Chrámu Matky Boží v Paříži usadil děj svého skvělého románu o jednom znetvořeném zvoníkovi Quasimodovi a jeho zakázané cikánské lásce Esmeraldě. A udělal to záměrně. Gotika byla v tomto období dějin považována za surově ošklivou, což Hugo moc dobře věděl. Propojil groteskní postavu zvoníka s „ohyzdným” uměním, čímž čtenáři nabídl jiný úhel pohledu na to, co je vlastně krása. V prvních třech kapitolách románu v podstatě pěl na tento středověký umělecký sloh ódy a dával najevo touhu o zachování této „gigantické kamenné knihy”, jak gotiku tituloval. A právě to na romantické čtenáře zapůsobilo nejvíce. Vznikla sbírka, která podnítila monarchy, aby s chrámem něco udělali. V letech 1841 až 1846 pak proběhla celková rekonstrukce katedrály. Cit pro krásu a fantazie architekta Viollet-le-Duca, který tehdejší stavbu vedl, je patrný i v současnosti. A to nejen při pohledu na groteskní tváře chrličů pod střechou tohoto skvostného dómu.

Spisovatel Victor Hugo zasadil děj své knihy do prostředí magické katedrály

Současnost

Moderní dějiny na Notre-Dame v Paříži nezapomněly. Byla zde například vedena zádušní mše za Charlese de Gaulla po jeho smrti v roce 1970, slavnostní mši zde o deset let později vedl snad největší z papežů 20. století – Jan Pavel II.

A dnes? Notre-Dame je v současnosti nejnavštěvovanější pařížskou památkou. A není to dáno jen volným vstupem, i když za vyhlídku z věže si už připlatíte, a skvělou lokalitou v samotném centru města. Především romantický genius loci a nesmírně opojná atmosféra, která jako by vypadla z děje Hugova románu, táhne turisty k Bohorodičce. Tak se tam stavte taky! Nakrmit z ruky vrabce, nebo na město zamilovaných pohlédnout zase z jiné perspektivy – zvoníkovy!