Bretaňský mys Raz – konec světa

Pointe du Raz nebo-li mys Raz je tvořen rozeklanými skalisky, která padají dolů z výšky 70 metrů a pomalu se noří do rozbouřených vod Atlantiku. Nedaleko hrany útesu se ještě z vody zvedá skalisko, jako by příroda chtěla připomenout, že skalní masiv pokračuje i pod hladinou. Na obzoru stojí na skalní výspě maják Ar-Men a za ním se v mlžném oparu rýsuje již jen ostrov Mrtvých, Ile de Sein. Na tento ostrov odcházely podle keltských legend duše zemřelých.

Cestomilka

Iveta

Pojeďte se mnou do Bretaně

Zobrazit zájezd

Na větrnou procházku po bretaňském mysu Raz

Mys Raz je protkán řadou stezek pro pěší. Od parkoviště vede hlavní stezka přímo na konec mysu. Další se vinou po okrajích útesů. Je jen na vás, kterou cestu si zvolíte. My jsme se vydali podél okraje útesu a celou dobu jsme si užívali výhledy na rozervaná skaliska a divoké moře pod námi.

Na mysu Raz příroda nenechává nikoho na pochybách, kdo je opravdový vládce. Vítr duje s neuvěřitelnou silou, voda se prudce tříští o skaliska a vy si připadáte naprosto bezvýznamní v porovnání se silou přírody. Ve středu mysu narazíte na Památník obětem moře. Představuje tonoucího, který se vzpíná a natahuje ruce k Panně Marii. Scéna je to opravdu dojemná. Socha je vytesána z bílého kamene a vytváří kontrast proti blankytné či šedé obloze, záleží na aktuálním počasí.

Ve vodách okolo mysu Raz ztroskotalo mnoho lodí. Ještě před postavením majáku si ani odvážní a zkušení kapitáni nedovolili plout blíž pobřeží. Zdejší mořské proudy jsou totiž velmi silné a zrádné. Až když začal fungovat zdejší maják, stala se navigace v příbřežních vodách snazší. I přesto zde čas od času některá loď podcenila situaci a ztroskotala. Místní lidé dobře věděli, že druhý den po ztroskotání se mají vydat do Zátoky utonulých. Proudy zde vždy odnesly těla mrtvých, ale také cenný náklad z lodi. V chudém bretaňském kraji tato námořní neštěstí často dokázala zachránit místní obyvatele před hladem a strádáním.

Na ostrově mrtvých

V moři nedaleko pevniny leží ostrov Sein. Často se o něm mluví jako o ostrově Mrtvých. Toto pojmenování se udrželo dodnes. Podle dávných keltských legend plula každou noc bárka mezi pevninou a ostrovem, aby sem odvezla duše zemřelých.

Ostrov Sein je velmi malý. S rozměry 1,5 kilometru na délku a 800 metry na šířku je možné jej obejít za pár minut. I přes tuto velikost žije na ostrově přibližně 1000 obyvatel, kteří se zvládají potýkat se silným větrem a drsným počasím. Domky se krčí u země, aby kladly co nejmenší odpor nikdy neustávajícímu větru, okna jsou malá nebo žádná. Místní rybáři, pokud nejsou právě na moři, tráví čas v hospůdkách a vypráví si o svých zážitcích a úlovcích.

Moře okolo ostrova Mrtvých ukrývá četná skaliska. Díky tomu se zdejší vody zařadily na žebříček těch nejnebezpečnějších vod v Bretani. Počty ztroskotaných lodí jsou toho důkazem.

Malý a neznámý ostrov u pobřeží Bretaně se proslavil za druhé světové války. Když Charles de Gaulle vyzval 18. června 1940 Francouze, aby se jakkoliv dopravili do Londýna a začali formovat protiněmeckou jednotku, tak se všichni dospělí muži z ostrova vydali na člunech přes kanál La Manche do Anglie. Při první přehlídce francouzských dobrovolníků, kterých čítalo 600, bylo celkem 150 právě z ostrova Sein. Sám De Gaulle přijel po válce na ostrov a předal místním lidem Kříž osvobození. Vrátil se sem pak ještě jednou v roce 1960, aby odhalil památník s Lotrinským křížem. To vše na počest odvážných ostrovanů.

Jedno z nejoblíbenějších míst v Bretani

Protože mys Raz patří mezi nejoblíbenější místa v Bretani, najdete zde velmi pěkné zázemí pro návštěvníky. Parkoviště nabízí dostatek míst a nedaleko parkovací plochy najdete restaurace, občerstvení, obchody se suvenýry i toalety. Určitě zamiřte do informační střediska. Dozvíte se hodně o mysu Raz, místní fauně a flóře, geologickém vývoji a další zajímavostmi z okolí.

A ještě něž se vydáte na cestu zpět, doporučujeme ochutnat pravou bretaňskou palačinku! Sladké rozloučení s koncem světa 🙂

Cestomilka

Věrka

Bretaň, to je stav duší, Cestomilka Věrka

"Tuto větu řekl francouzský spisovatel Louis Michelet a měl pravdu. Bretaň je pro mě pokaždé neopakovatelným zážitkem. Zde se dokážu obrátit sama do sebe a rozjímat, užívat si krásy pobřeží a relaxovat. Navíc mě opravdu chutnají slané bretaňské palačinky a cidre."