Čtvrť Montmartre byla vždy jiná než ostatní pařížské městské části. Původně malá vesnice za městskými hradbami byla obsypaná větrnými mlýny a vinicemi. Teprve v roce 1860 srostla s rozšiřujícím se městem a stala se vyhledávaným místem k životu chudého pařížského obyvatelstva. S ním přicházeli také mladí a začínající umělci, pro které mělo místo velmi inspirativní atmosféru a přijatelné ceny za nájem. Největšího věhlasu se Montmartre těšil zejména na přelomu 19. a 20. století. V tuto dobu zde pobývali velcí umělci jako Henri de Toulouse-Lautrec, Pablo Picasso, Amadeo Modigliani nebo Vincent van Gogh. Mnohá jejich díla se zachovala jen díky tomu, že jimi platili za pronájem svých skromných bytů, ve kterých ve většině případů stejně moc často nepobývali, neboť dění v uličkách a společnost v hospůdkách pro ně byla zajímavější.
Dnes Montmartre ožívá hlavně v podvečer a během noci. Pařížané i turisté sem míří zejména za největší ikonou zábavy – kabaretem Moulin Rouge, který existuje již od roku 1889. Dnes je to spíše záležitost komerční, ale v minulosti byl kabaret představitelem pravé pařížské večerní zábavy a byl pevnou součástí života Francouzů. Často jej navštěvovali nejrůznější umělci a slavné osobnostmi, včetně představitelů královských rodin. Malíř Henri de Toulouse-Lautrec zde měl každý večer rezervovaný stůl a nacházel zde mimo jiné inspiraci pro své obrazy, které jsou dnes vystaveny v muzeu Orsay. Pokud chcete kabaret navštívit, nezapomeňte na formální oblečení. Vystupte na zastávce metra Blanche a vchod do kabaretu uvidíte přímo před sebou. Představení začíná vždy ve 21:00 a poté ve 23:00 hodin a věřte, že stojí za to! Vstupenky si zajistěte dostatečně dopředu, neboť pro velký zájem jsou často místa v sále úplně vyprodána. A perlička na závěr. V kabaretu má stálé angažmá Mario Berousek ze slavného cirkusového rodu, protože v současné době drží primát nejrychlejšího žongléra na světě.
Pokud si chcete dopřát malou večerní procházku čtvrtí Montmartre, vydejte se od kabaretu Moulin Rouge ulicí Lepic vzhůru do kopce. Cestou potěšíte své oči a chuťové pohárky při pohledu na italské restaurace, bistra, kavárny, lahůdkářství, sýrárny, cukrárny a rybárnu. Minete také slavnou kavárnu Café des Deux Moulins, ve které se natáčel film Amélie z Montmartru. Klidně se zastavte na sklenku šampaňského nebo kiru, aperitivu, který ve filmu rád popíjel neúspěšný spisovatel Hipolito. Posaďte se na chvíli k venkovnímu stolku a užijte si čilého ruchu ulice jako správní Pařížané 🙂
Amélie z Montmatru, poslední z mlýnů a Zeď zamilovaných
Už jste si dostatečně odpočinuli v kavárně u Dvou Mlýnů? Pokud ano, vydejte se dále ulicí Lepic a u rybárny zahněte doprava na ulici Rue des Abbesses. Popojděte pár kroků a zvedněte zrak. Nalevo od Vás v kopci mezi stromy je ukrytý jeden z posledních dochovaných mlýnů na Montmartru, dnes již bohužel nefunkční. Ulice Rue des Abbesses je široká pěší zóna posetá jednou restaurací vedle druhé. Všechny restaurace mají své zahrádky vysunuté do ulice a i když není zrovna teplé počasí, stolečky jsou plně obsazeny. Pokud Vás tedy přepadl hlad, pak zaujměte místo, nechte si zapnout ohřívač vzduchu a objednejte si některou z pařížských specialit, třeba kohouta na víně 🙂 Posilněné Vás již montmartrský kopec nepřemůže!
Na konci ulice Rue des Abbesses se nachází malé náměstíčko, kde často najdete umělce předvádět své umění. Někteří zde tančí, jiní hrají na hudební nástroj nebo zpívají a lidé z okolních kaváren tak mají o zábavu postaráno. Za vidění zde stojí hned několik zajímavostí. Například cihlový kostel svatého Petra, který sloužil dělníkům a je na něm jako umělecký prvek užita litina. Určitě si prohlédněte také původní vchod do metra od Hectora Guimarda, moc se jich v takovémto stavu v Paříži nedochovalo. A ještě jedna zajímavost! V přilehlém parčíků se každodenně dívají desítky návštěvníků na jednu zeď a jak o závod se fotografují. Jde o Zeď Miluji Tě, kde je ve všech světových jazycích napsán právě onen projev zamilovanosti. Nezapomeňte si to najít také v češtině! 🙂
Příběh Bateau Lavoir a umělců Montmartru
A opět nás čeká stoupání! Tentokrát nejprudší úsek a proplétání se úzkými uličkami. Ještě několik schodů a jste na náměstí u domu s názvem Bateau Lavoir – „Prádelní loď“. Dům byl rozdělen do malých pokojů a jejich vstupy na chodbu připomínaly loď (Bateau). A protože zde byl jen jediný přívod vody, dostal dům ironickou přezdívku prádelna (Lavoir). Právě zde se na počátku 20. století zrodil kubismus. Pablo Picasso v místním pronajatém ateliéru namaloval první kubistický obraz známý jako Avignonské slečny. Ateliéry zde však měli i další věhlasní umělci jako Henri Matisse, Jean Cocteau, Gertrude Steinová, ad. Na malém náměstí před Bateau Lavoir stojí jedna z dochovaných Wallacových fontán. Jde o veřejný vodovod vybudovaný po celé Paříži ve druhé polovině 19. století, kdy město řešilo vážný problém s pitnou vodou. Fontány byly rozesety po celé Paříži a byly určeny všem vrstvám obyvatel. Toto náměstí se také objevilo ve francouzském filmu Drž hubu s Gérardem Depardieu a Jeanem Reno. Vzpomínáte si? Velmi často zde můžete potkat hudebníky a zaposlouchat se do jejich hudebního vystoupení.
Mlýn Moulin de la Galette, Dalida a Jean Marais
A opět vzhůru do kopce. Všimněte si zdejší architektury. Malé domečky s ještě menšími okýnky jsou v přímém rozporu s monumentální architekturou centra Paříže. Přímo před vámi vám ale do očí zasvítí bílá vila obehnaná nepropustnou zdí. Na ní si povšimněte malé pamětní desky. Upozorňuje, že v domě určitou dobu žila slavná francouzská šansoniérka Dalida. Projdete úzkou myší dírou a přímo před vámi uvidíte výjev jako z obrazu malíře Henri de Toulouse-Lautreca. Dochovaný mlýn Moulin de la Galette, ve kterém byl v 19. století malý kabaret, slouží dnes jako vyhlášená restaurace. Příběh tohoto mlýna je ovšem děsivý. Kousek opodál spatříte Muže procházejícího zdí. Pokud jste pozorní, všimnete si nápisu u nohy sochy. Ano, opravdu se nemýlíte! Sochu vytvořil slavný herec Jean Marais podle hlavního hrdiny stejnojmenné povídky z pera spisovatele Marcela Aymé. A proč má tak zlatou ruku? To Vám řekne každý kolemjdoucí Francouz 😀 Pokračujte ulicí, jíž jste přišli a narazíte na bustu Dalidy, o které již byla řeč. Za sochou sejděte po schodech a zahněte doprava. Po několika desítkách kroků dorazíte ke kabaretu Au Lapin Agile – U Rozverného králíčka. V dalším díle Vám prozradím, jak název vznikl a také kdo sem rád chodil na drink 🙂
Kabaret U Rozverného králíčka a vinobraní
Kabaret U Rozverného králíčka byl a je jednou z velmi oblíbených hospůdek na Montmartru. Funguje již od roku 1823 a velmi rád zde trávil čas například Pablo Picasso, který zde jako platbu za útratu nechal svůj obraz Harlekýn. Dosud uvnitř najdeme jeho originál. Často sem zavítal také spisovatel Guillaume Apollinaire a řada dalších slavných umělců. Kabaret stále funguje, ale musíte mít opravdové štěstí, aby se Vám podařilo dostat se na jeho komorní představení.
Vyjdete-li se od kabaretu, hned v kopci nad Vámi uvidíte poslední vinici Montmartu. Každý rok se v jejím okolí slaví vinobraní. Je to jedna z největších a nejzábavnějších událostí podzimu v Paříži. Celé čtyři dny se oslavuje, popíjí a hoduje na každém metru čtverečním této čtvrti. Zlatým hřebem vinobraní je velkolepý ohňostroj a karnevalový průvod.
La Maison Rose, Le Consulat a kostelíček svatého Petra
Pokračujme ovšem v procházce vzhůru do kopce! Na rohu vinice minete La Maison Rose – Růžový dům, který mohou milovníci umění znát z obrazů Maurice Utrilla.
O kousek výše narazíte na restauraci Le Consulat, kde se v době uměleckého rozmachu Montmartru rádi setkávali malíři, spisovatelé i filozofové. Na boční stěně hospůdky si můžete přečíst všechna jejich slavná jména. Po pár krocích touto malebnou uličkou dojdete na náměstí Malířů. Během hlavní turistické sezony je toto mini náměstíčko stále plné návštěvníků, pouličních malířů a číšníků s podnosy, kteří bravurně manévrují mezi chodci.
Neopomeňte při vší té kráse nahlédnout do malého kostelíčku svatého Petra. Řadí se mezi tři nejstarší kostely v Paříži a stojí na místě antického chrámu boha Merkura, podle něhož se celý kopec v minulosti nazýval. Hned vedle něj najdete nejmenší pařížský hřbitov, který ovšem není přístupný veřejnosti. A protože jsme již na samotném vrcholu Montmartru, chtělo by to malé občerstvení. Co třeba lahodná večeře v některé z místních restaurací? Po večeři ještě chvíli poseďte u vína a počkejte až se setmí. Pohled na nádherně osvětlenou noční Paříž Vám vezme dech.
Bazilika Sacré-Coeur
Bílý kámen baziliky Sacré-Coeur v noci nádherně svítí a upoutává pozornost celé Paříže. Mohutná stavba v byznatsko-románském slohu je výrazem odprošení Pařížanů za hříchy města. Byla dostavěna těsně před první světovou válkou z velké části pouze z darů věřících. Před bazilikou je vždy živo. Pouliční umělci předvádějí svá čísla, návštěvníci se snaží o co nejlepší fotografii, zamilované dvojice posedávají na schodech pod bazilikou a užívají si výhled na město. Posaďte se na chvíli mezi ostatní a nechte se unášet atmosférou místa.
Poté už Vás čeká jen řada schodů dolů k metru a ještě jeden moc krásný pohled na kopec Montmartre i s bazilikou 🙂
Zaujal vás této článek?
Sdílejte ho se svými přáteli
Další podobné články
Kam v Paříži za typickou francouzskou kuchyní?
Při pobytu v Paříži touží asi každý ochutnat místní kuchyni a navštívit typickou francouzskou restauraci. Víte ovšem kam zamířit, jakou cenu očekávat a co si z jídelního lístku vybrat? Připravili jsme pro Vás pár tipů, v čem se jednotlivé restaurace liší a co si objednat.
