Park Queyras – malý Tibet v Provence

Malý Tibet: kraj neposkvrněný turisty

Rozloha parku je 650 km čtverečních a díky své poloze v jižní části země zde převládá suché počasí s azurovou oblohou a dlouhým slunečním svitem. Park není tak známý jako jiné oblasti Francie, což je jeho velkou výhodou, protože i v nejfrekventovanějších obdobích roku tu nepotkáte davy turistů, přestože zdejší příroda uspokojí každého milovníka hor. Na své si přijdou vyznavači túr, raftingu či paraglidingu, horolezci i bikeři, v zimě příznivci zimních sportů.

První byli Římané...

Nálezy v regionu Queyras dokazují, že oblast byla osídlena dávno před příchodem Římanů. Tato pradávná populace nazývaná Quariates mohla dát název pozdějšímu jménu parku. Vykopávky svědčí o důležitosti měděného dolu v Saint Véran, hlavnímu centru Římanů. I tímto údolím prý procházel r. 218 př. n. l. Hannibal se svými slony. Ve 14. st. získalo několik vesnic v údolí Queyras (Arvieux, Aiguilles, Abries, Chateau-Ville-Vielle, Molines, Ristolas a Saint Véran) správní samostatnost, mimo jiné i při volně úředníků a konzulů (tzv. Escarton Queyras). Toho pak obce šikovně využívaly k vzájemné spolupráci až do počátku 18. st., kdy byl celek rozdělen. Dnes si proto řada vesniček i na italské straně zachovala svá francouzská jména.

Během obou světových válek mnoho obyvatel údolí opustilo své domovy, z důvodu nepříznivých životních podmínek i kvůli trvalému ohrožení. Turistický zájem o oblast Queyrasu nastal až s budováním lyžařských vleků ve 30. letech 20. století. Dnes se typický obyvatel regionu živí jako zemědělec a zedník v létě a obchodník či vlekař v zimě.

Fauna, flora a malé vesničky

K nejzajímavějším aspektům parku patří zdejší fauna a flóra. Díky specifickému klimatu zde rostou modřínové lesy, rododendrony, protěže, hořce či jalovce. Na úzkých chodníčcích narazíte na sviště, kamzíky, muflony a mnoho druhů ptactva. Úžasné jsou také celé koberce motýlů, kteří se hojně shlukují kolem louží. Při túrách potkáte i zemědělská zvířata, především ovce, krávy a četné osly, kteří od vás rádi ochutnají vaši svačinu. Při troše štěstí zahlédnete orla či místního vzácného mloka černého.

Okouzlující jsou rozlehlé horské louky, přeplněné pestrobarevnými květy všech vůní i velikostí. Člověk si hned přestaví, jak nádherně by vypadala kytice lučního kvítí na kuchyňském stole.

Po celém parku jsou jako perly na náhrdelníku rozesety staré vesničky, plné křivolakých uliček, jejichž architektura využívá převážně dřevo a kamenné prvky. Střechy domků jsou často tvořeny břidlicí, mnoho fasád je zdobeno malovanými slunečními hodinami s nejrůznějšími výjevy. Ve vesničkách se můžete schovat do stínu v nespočetných kostelících nebo obdivovat všudypřítomnou květinovou výzdobu.

Doporučujeme k návštěvě

Nejvýše položenou vesnicí Evropy je Saint Véran, ležící ve ve výšce 2040 m n. m. Procházka zdejšími uličkami je opravdovým potěšením. Původní kamenné domy s dřevěnými patry zvanými „Lobbio “, které sloužily k ukládání či uzrávání úrody, zákoutí s malými kašnami, sluneční hodiny zdobené nápisy s odkazy na pomíjivost života. Restaurace zvoucí k ochutnání místních dobrot a malé obchůdky s místními sýry, uzeninami, medem či bylinkami, to vše tvoří neodmyslitelný kolorit vesničky.

Dalšími středisky oblasti jsou vesnice bývalého Escartonu , ve kterých se nacházejí informační centra, kde lze získat potřebné mapy či brožurky, které jsou však často jen ve francouzštině. Ubytovat se lze v kempech, horských chatách nebo soukromých penzionech či hotýlcích. Turistické i cykloturistické trasy jsou dobře značené a po celém parku se táhne známá trasa GR-58. Zajímavým místem k návštěvě je pevnost Fort Queyras, jejíž plán vypracoval slavný vojenský stavitel Vauban v 17. století.

Park Queyras tak nabízí mnoho lákadel pro milovníky aktivní dovolené a rozhodně stojí za návštěvu.

Autorka: Jitka Svobodová