Pokud mluvím o Itálii, napadne mě vedle špaget okamžitě pizza. Velká kruhovitá placka, kterou dnes nabízí i kdejaká česká restaurace. Ale ruku na srdce, pokud chcete ochutnat tu pravou, musíte se vydat na jih, do rodné země této slavné pochoutky!
Název pizzy je údajně odvozen z výrazu bizan ( tj. kousat), převzatého ze slovníku Gótů a Langobardů, původních obyvatelů Itálie. Ti po vzoru starých Egypťanů vyráběli placky z mouky. Slovo pizza se začalo v běžné mluvě užívat od 16. století a označovalo placky z těsta, které se nejprve potíraly omáčkou z rajčat a později se na ně pokládaly olivy, sýry, koření a další přísady. Podle jiného vysvětlení pochází název placky ze slova picea, neapolského označení moučných placek.
Po stovky let se receptura pizzy příliš neměnila. Základem je kynuté těsto, česnek a olivový olej. Jakmile se však objevily nové přísady, jako různé typy sýrů nebo rajská jablka, rozšířila se významně i nabídka jednotlivých druhů pizzy.
V roce 1899 připravil neapolský pekař Raffaele Esposito pizzu v barvách italské vlajky pro slavnostní oběd královny Margarety Savojské. Červenou barvou byly rajčata, bílou mozzarella a zelenou bazalka. Pizza se tak líbila, že byla pojmenována právě po královně – Margarita.
Dalšími oblíbenými součástmi pizzy jsou artyčoky, vajíčka, houby, bazalka, sušená šunka, olivy, ančovičky apod. Pizza se prodává vždy teplá a Italové ji často konzumují jen rukou.
Která je lepší? V Římě římská pizza, v Neapoli neapolská pizza, jak vám řeknou sami domorodci 🙂 Na první pohled je dobře rozeznáte podle tloušťky. Římská pizza má tenčí střed, těsto je lehčí a peče se v peci bez použití formy. Bere se hůře do ruky, často ji musíte přidržovat druhou rukou.
Neapolská pizza je robustnější, sytější, peče se vždy ve formě a můžete ji proto jíst i jednou rukou. Těsto na ní je střední či těžší a korpus je vyšší. I přísad je více, jedna pizza tak může vážit i 800 gramů.
Chuťově jsou obě varianty vynikající.
Pokud byste si chtěli pizzu připravit doma, není to tak těžké. Alfou a omegou jsou kvalitní, čerstvé suroviny. Zásadní je také dodržení receptury. Výroba samotného těsta není obtížná, důležitá je doba kynutí a zrání. Zbytek úspěchu závisí na ingrediencích a také kvalitní peci. Pokud si však myslíte, že pravý italský parmazán, gorgonzolu, ricottu, prosciutto crudo či čerstvé bylinky nahradíte levnější českou variantou, jste na omylu.
Pokud si chcete vyzkoušet výrobu pizzy sami, zde je recept:
1 kg hladké mouky
2 lžíce oleje extra virgin
1 kostka droždí
5 dl vlažné vody
300 g loupaných rajčat v plechovce
300 g mozzarelly
pár lístků bazalky
6 ančoviček
špetka cukru
špetka soli
olej extra virgin
Příprava těsta: Droždí rozmícháme ve vlažné vodě, smícháme s moukou, olivovým olejem a špetkou soli. Těsto rozdělíme na čtyři díly, dáme do folie a necháme 12 hodin odležet v lednici.
Rozmixujeme loupaná rajčata a ochutíme solí, kapkou olivového oleje a lžící cukru. Plech vymažeme olivovým olejem, těsto roztáhneme po celém plechu a potřeme rajčatovou směsí. Ozdobíme plátky mozzarelly a lístky bazalky. Na polovinu přidáme ančovičky (pizza Napoletana). Zakápneme olivovým olejem a pečeme v předehřáté troubě na maximum. Okraje těsta by měly být správně křupavé.
Zajímavost! Pizza není jen pokrm. V lidové mluvě má tento výraz i jiné významy, třeba „Che pizza!“ znamená „to je ale otrava!“ nebo třeba „Gli ho dato una pizza“ – „jednu jsem mu vrazil“. Tak si při konverzaci dejte pozor! 🙂
Cestomilka
"V Itálii se cítím skvěle, nejenom kvůli úžasným památkám, ale také kvůli báječné gastronomii. Nikdy si nenechám ujít kousek pizzy se sklenkou italského vína. A hlavně! Není nad rychlé a lahodné espresso po ránu."
Sdílejte ho se svými přáteli
Objevte krásy Švýcarska vlakem! Projděte se kosmopolitním Curychem, malebným Lucernem a užijte si dechberoucí výhledy z vrcholů Pilatus a Rigi. Navštivte historické město Bellinzona s hradem Castel Grande (UNESCO), a nenechte si ujít ani kouzlo Ženevy a Ženevského jezera. Připravte se na nezapomenutelné zážitky a úchvatné výhledy v této alpské zemi.