Maják v Bretani - místo snů nebo hrůzy

Mys Fréhel je jedno z nejkrásnějších a nejpůsobivějších míst ve francouzské Bretani. Smaragdové moře omývá malebné písečné pláže a vysoké pískovcové útesy. Celá oblast spolu s přilehlými neobydlenými ostrovy tvoří přírodní ornitologickou rezervaci nazývanou "Landes de Cap Fréhel". Tisíce mořských ptáků sídlících na útesech a malých ostrůvcích dotváří ráz této krajiny. Pohled na poletující racky, alkouny, kormorány, tereje či buřňáky je fascinující, i když jsme si chvílemi museli zacpávat uši. Jejich křik by nám totiž zněl v hlavě ještě dlouho po návratu domů :-)

Na mohutném skalním masivu, o který se tříští mořský příboj, ční do výše maják. Jeho historie spadá již do doby vlády krále Slunce, Ludvíka XIV. Stavitelem majáku byl žák maršála Vaubana. Sebastian Vauban měl na starosti budování vojenských opevnění ve Francii. Majáky sloužily jako signalizační a výstražné body pro lodě plující mlhou nebo za noci. Jejich světlo zachránilo před ztroskotáním na ostrých útesech nesčetně lodí a lidských životů . Maják na mysu Fréhel byl součástí řetězce strážných věží a pevností podél pobřeží Bretaně. A přestože současná stavba pochází z poloviny 20. století a využívá již moderní technologii k navigaci lodí, jeho dlouhá minulost na nás dýchla hned u vstupních dveří. Z vrcholu majáku jsme ten den bohužel nic neviděli, protože nám nepřálo počasí. Byli jsme ale ujištění, že světla majáku vidět jsou. Za jasného počasí dokonce až na vzdálenost 100 kilometrů.

A jaká je vlastně práce strážce majáku? Jde o zaměstnání, které balancuje na hranici mezi romantikou a šílenstvím. Filmovou romantiku zde však příliš nečekejte. Jde o těžkou práci, která není usnadněná ani existencí moderních technologií. Moře je i dnes stále nebezpečné. Silné spodní proudy, skaliska pod hladinou moře, divoký příboj nebo jen podcenění situace může stát život řadu námořníků. Důležitým úkolem strážce je starost o strojovnu, která představuje často jediný zdroj energie. Přestože je dnes již většina strážných věží plně automatizována a není tedy potřeba lidského faktoru, na těch obtížně dostupných stále přetrvává stará tradice strážců, kteří slouží na majáku vždy několik let a poté přecházejí na další. Smutným faktem je vysoké procento sebevražd u této profese. Samota, hluk bouřícího moře a podivné noční zvuky připravili řadu mořem zocelených mužů o rozum.

Nám stačily dvě hodiny a již jsme se těšili, až se přesuneme opět někam do civilizace, daleko od tajemných příběhů a temných hlubin moře. Museli jsme uznat, že spojení tajemná Bretaň je opravdu výstižné.

Naše doporučení: Procházka starou Celnickou stezkou mezi kvetoucími vřesovišti je stejně působivá jako brouzdání levandulovými poli v Provence. Neváhejte tedy a vydejte se na dovolenou do Bretaně s Cestomily!